anička: No, byla jsen blbá. Neměla jsem se schovávat. Co bylo potom jsem si sama zavinila.
Kdyby mě vyplácel Jarek, bylo by to pohlazení i kdyby štípalo. Máme se rádi, ale mě to patřilo, z toho se neumírá. Potom horší než ta bolest, byla ta ostuda, smáli se mě ještě aspoň měsíc, ale potom se na to zapomělo.
Kdyby mě měl nařezat Jarek, toho bych se nebála. Možná by měl pořádat pro mě cvičení proti strachu. Tak dvakrát za měsíc, ale on moc nechce.